Plovárna na úrovni
K letní dovolené odjakživa patřila voda. A nemuselo se vždy jednat jen o vodu slanou, která byla vzdálená několik set kilometrů. Stačilo správně zvolené místo na břehu řeky. Návštěva říčních lázní byla za dob první republiky dokonce společenskou událostí.
§ Proslulou se stala například plovárna Říčany.
Dámy tu předváděly své nové koupací úbory a pánové sledovali, která dáma je k světu a nezadaná. Prostě klasičtí lázeňští hosté. Z Prahy do Říčan do nebylo daleko. Další výhodou bylo dobré spojení. Denně sem jezdilo šestnáct vlaků. Za dob první republiky tu prý pobývalo přes léto i sto pražských rodin. O víkendech se návštěvnost prudce zvedala až na dva tisíce návštěvníků.
Přes den koupel, večer tanec
Pro žíznivé a hladové rekreanty se pochopitelně muselo zřídit nezbytné občerstvení. Restaurace, která se jmenovala po svém zakladateli – Jureček, byla opravdu na úrovni. Rozhodně si ji nesmíme představit jako vodáckou hospodu, kam může vstoupit kdokoliv, komu ještě z plavek crčí voda.
§ Do této restaurace vstupovali pánové pouze v oblecích a dámy v letních kloboucích.
Pokud měl návštěvník štěstí, mohl tu potkat i slavné prvorepublikové herce. Jedním z nich byl i Oldřich Nový. Slavný filmový Kristián sem zprvu přijížděl vlakem a později si tu koupil i chatu. Život na plovárně v Říčanech neutichal ani ve večerních hodinách.
§ Začala hrát kapela, tančilo se a podávalo se vychlazené šampaňské.
Prostě prvorepubliková idylka se vším všudy. Toto místo si nejednou vyhlédli i filmaři z dob pozdějších. Pamětníci si možná ještě vybaví starší film „Kam slunce nechodí“, ve kterém hrál zahradníka a otce početné rodiny Vladimír Menšík a jeho manželku Iva Janžurová. Toto místo je pro umělce asi velice inspirativní. Nedaleko měl chalupu scénárista Ota Hofman, který tu vymýšlel, čím nás překvapí tajemný pan Tau.